Odůvodnění rozhodnutí o detenci

Rozhodování soudů o zákonnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu je rozhodováním o základním lidském právu, konkrétně o osobní svobodě člověka. Pro ochranu práv toho, kdo je nucen proti své vůli setrvávat v nemocnici, je nezbytné v soudním rozhodnutí podrobně a jednoznačně určit, jaké konkrétní skutkové okolnosti vedly k souhlasu soudu s omezením osobní svobody. Z odůvodnění usnesení či rozsudku musí být patrné, jaké konkrétní jednání či chování zavdává důvodnou obavu z bezprostředního a závažného ohrožení dané osoby nebo jejího okolí. Bez dostatečně konkrétního odůvodnění soud ztěžuje nedobrovolně hospitalizovanému člověku bránit se proti omezení osobní svobody.

Bohužel se stále setkávám s tím, že soudy, a to včetně těch odvolacích, pouze ocitují právní úpravu, připojí vágní tvrzení lékařů o nepredikovatelnosti jednání a nenáhledu dané osoby na své onemocnění a uzavřou, že zákonné podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu byly splněny.

Proto považuji za užitečné připomenout například následující rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu:

• nález Ústavního soudu ze dne 23.3.2015 sp. zn. I. ÚS 1974/14: "55. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že "požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci [je] jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí … přičemž tento imperativ nabývá na významu a je o to důrazněji důvodný právě ve vztahu k rozhodnutím, jimiž dochází k omezení ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, …. Proto také rozhodnutí, ve kterých absentuje řádné a vyčerpávající odůvodnění, jimž je osobní svoboda omezena, není v souladu s ústavním pořádkem [(nález sp. zn. I. ÚS 563/06 ze dne 1. 2. 2007 (N 22/44 SbNU 267); obdobně nález sp. zn. I. ÚS 980/14 ze dne 18. 6. 2014]. Nutnost řádného odůvodnění rozhodnutí o zbavení osobní svobody zdůrazňuje také judikatura ESLP, podle které je odůvodnění jednou ze záruk před svévolným zbavením svobody (viz např. rozsudek velkého senátu ve věci Mooren proti Německu ze dne 9. 7. 2009 č. 11364/03, § 79; či rozsudek ve věci Stašaitis proti Litvě ze dne 21. 3. 2002 č. 47679/99, § 67-68)." ...... "59. Bez ohledu na skutečnost, že absenci odůvodnění neumožňují příslušná ustanovení občanského soudního řádu (§ 157), není ani z ústavněprávního pohledu akceptovatelné, aby rozhodnutí, jímž je umožněno zbavení osobní svobody jednotlivce až na jeden rok, vůbec nevyložilo důvody takového závažného zásahu do základních práv a pečlivě nevysvětlilo, proč je nezbytný. Navíc, pokud odůvodnění absentuje, lze také jen s velkými obtížemi posoudit, zda vůbec obvodní soud splnění zákonných podmínek pro zbavení osobní svobody zkoumal důkladně, jak je jeho povinností (viz bod 50 výše)."
• usnesení NS ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 24 Cdo 1150/2022: "19. …Protože v detenčním řízení se rozhoduje o nedobrovolném omezení (zbavení) osobní svobody umístěného člověka, musí tomuto závažnému zásahu do jeho základních práv odpovídat i vysoká míra ochrany procesních práv. Rozhodnutí soudu proto musí vždy obsahovat řádné a vyčerpávající odůvodnění, v čem je spatřováno naplnění všech výše uvedených hmotněprávních podmínek zákonnosti zbavení osobní svobody podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2015 sp. zn. I ÚS 1974/14, který zmiňuje i dovolatel)."
• usnesení NS ze dne 29.11.2023 sp. zn. 24 Cdo 438/2023: "19. … Rozhodnutí soudu musí přitom vždy obsahovat řádné a vyčerpávající odůvodnění, v čem je spatřováno naplnění všech výše uvedených hmotněprávních podmínek zákonnosti zbavení osobní svobody podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách."
• rozsudek NS ze dne 24. 9. 2024 sp. zn. 24 Cdo 2368/2024 ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek číslo 38/2025: "36. … Rozhodnutí soudu musí přitom vždy obsahovat řádné a vyčerpávající odůvodnění, v čem je spatřováno naplnění všech výše uvedených hmotněprávních podmínek zákonnosti zbavení osobní svobody podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách [srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1974/14, obdobně pak nález ze dne 1. 2. 2007 sp. zn. I. ÚS 563/06]. Rovněž podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") má článek 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva o lidských právech") chránící právo na osobní svobodu v demokratické společnosti vrcholný význam (rozsudek ESLP ze dne 26. 5. 2011 ve věci Ťupa proti České republice, stížnost č. 39822/07, § 45)."

Další příspěvky týkající se ochrany práv lidí s psychickým znevýhodněním najdete na stránce Ústav(ní) práva na Linkedin https://www.linkedin.com/company/ústav-ní-práva/