Nominace na ombudsmana: právní pomoc pro ty, kdo měli v životě méně štěstí

K mým oblíbeným tématům, kterým se z různých úhlů pohledu dlouhodobě věnuju, patří dostupnost právní pomoci. V posledních letech například kritizuji pasivitu advokátek a advokátů v detenčních řízeních a v řízeních o omezení svéprávnosti. S kolegy z Pro bono aliance jsme úspěšně provozovali a nyní se snažíme oživit projekt Pro bono centrum. V minulosti jsem se podílel na přípravě zákona o bezplatné právní pomoci – ten však bohužel nezískal politickou podporu. Spolupracoval jsem také na vzniku několika právních klinik, které pod odborným dohledem zapojují do poskytování právní pomoci studenty právnických fakult. A povinnost přispívat k dostupnosti právní pomoci vytrvale označuji za jednu ze základních profesních povinností advokátů.

Proč? Protože rovnost!

Protože dostupnost právní pomoci je jednou z hlavních podmínek skutečné rovnosti před zákonem. rovnosti

Rovnost před zákonem je jedním ze základních pilířů právního státu. Znamená, že práva a povinnosti platí pro všechny bez rozdílu – bez ohledu na majetek, postavení či původ. Právě tato myšlenka dává právu legitimitu a vytváří důvěru, že stát jedná spravedlivě a předvídatelně. Bez rovnosti před zákonem by se právo stalo pouhým nástrojem moci silnějších.

Francouzský spisovatel Anatole France kdysi ironicky poznamenal, že zákon ve své "majestátní rovnosti" zakazuje bohatým i chudým spát pod mostem. Tato věta výstižně ukazuje hranice pouhé formální rovnosti. Zákon může platit pro všechny stejně, ale jeho skutečný dopad se dramaticky liší podle toho, v jaké životní situaci se člověk nachází a jaké má možnosti svá práva skutečně uplatnit.

Právě proto nemůže rovnost před zákonem fungovat bez reálné dostupnosti právní pomoci. Právo, kterému lidé nerozumějí nebo které si nemohou dovolit účinně využít, zůstává jen prázdným slibem. Dostupná právní pomoc není sociálním benefitem ani výsadou pro vybrané – je nezbytnou podmínkou toho, aby rovnost před zákonem nebyla jen teoretickým principem, ale každodenní realitou.

Jak to funguje dnes?

Realita dnešního právního systému však často tomuto ideálu neodpovídá. Právní pomoc zůstává pro mnoho lidí nedostupná – ať už kvůli vysokým nákladům na právní zastoupení, nedostatečné informovanosti o svých právech, nebo složitosti právních předpisů, která bez odborné pomoci činí orientaci v systému téměř nemožnou. Situaci navíc komplikuje fakt, že podle České advokátní komory postupně ubývá advokátů v regionech, takže dostupnost právních služeb se v menších městech a na venkově dál zhoršuje.

Co s tím?

Nabízejí se různé cesty, jak situaci zlepšit. Jednou z možností je zjednodušení podmínek pro přiznání bezplatné právní pomoci – aby se k ní dostali všichni, kdo si advokáta skutečně nemohou dovolit. Zajímavý potenciál samozřejmě přinášejí moderní technologie: online nástroje pro základní právní poradenství, aplikace vysvětlující právní dokumenty srozumitelným jazykem nebo chatboti pro rychlou orientaci v právních otázkách. Klíčové ale je, aby tyto technologie fungovaly pod dohledem a kontrolou právních profesionálů – bez toho hrozí, že místo pomoci způsobí víc škody než užitku.

Další možností je rozšíření sítě dostupných právních poraden, nejlépe se zapojením advokátů, kteří mohou poskytovat kvalifikované poradenství. A konečně, svou roli může sehrát i důraz na zvyšování právního povědomí. To sice samo o sobě dostupnost právní pomoci nezvýší, ale může lidem pomoci poznat, kdy skutečně potřebují odbornou pomoc a kdy si případně vystačí sami. Lidé, kteří alespoň základně rozumějí svým právům, také dokážou lépe komunikovat s advokátem či soudem, což může ušetřit čas i náklady.

Pravděpodobně bude fungovat jen kombinace více těchto přístupů – jednotlivá opatření sama o sobě nedokážou vyřešit problém v celé jeho šíři. Bez systematického hledání a propojování různých řešení však zůstane rovnost před zákonem pro značnou část společnosti spíš pěknou teorií než každodenní praxí.

Co s tím ombudsman?

Pokud bych získal důvěru poslankyň a poslanců, věnoval bych se tématu dostupnosti právní pomoci i jako veřejný ochránce práv. Pozice ombudsmana nabízí unikátní možnost propojit různé přístupy k řešení tohoto problému – od konkrétní pomoci jednotlivým lidem přes analýzu fungování současných nástrojů a na ni navazující systémová doporučení státním institucím až po spolupráci s advokátní komorou, poradenskými institucemi a akademickou obcí. Rozhodně bych usiloval o to, aby dostupnost právní pomoci nebyla vnímána jako okrajové téma, ale jako klíčová otázka fungování právního státu.