Nedobrovolná hospitalizace: Kdy se péče mění v moc?

Tento rozdíl je právně i lidsky zásadní. V praxi se však podle mé zkušenosti často ztrácí.

U psychiatrických pacientů bývá odmítnutí léčby někdy vnímáno jinak než u ostatních pacientů. Zatímco u člověka s tělesným onemocněním právo zpravidla respektuje i rozhodnutí, které lékaři považují za nerozumné nebo riskantní, u psychiatrického pacienta se stejné "ne" může snadno stát argumentem pro prolomení jeho vůle.

Právě zde vzniká problém, který není jen medicínský. Je to problém autonomie, rovnosti a lidské důstojnosti.

V článku upozorňuji na to, že souhlas soudu s nuceným pobytem ve zdravotnickém zařízení nelze zaměňovat se souhlasem s léčbou. Člověk hospitalizovaný bez souhlasu nepřestává být nositelem práv. Jeho nesouhlas nelze automaticky číst jako projev nemoci a důvod k dalšímu zásahu.

Nejde přitom o popření toho, že mohou existovat krajní situace, kdy je nutné chránit život nebo zdraví. Jde o odmítnutí zkratky, podle níž nucená hospitalizace sama o sobě otevírá prostor pro nucenou léčbu.

V textu se věnuji také absenci preventivní kontroly nucené léčby. Následná stížnost nebo žaloba po provedeném zásahu nemůže být plnohodnotnou ochranou tam, kde už bylo do integrity člověka zasaženo.

Celý článek najdete zde: https://denikreferendum.cz/clanek/238897-nucena-lecba-kdyz-pece-prechazi-v-moc</p>